Nejlepší vtipy o důchodcích

Miláčku, tak mě napadá, že až jeden z nás dvou zemře, že se odstěhuju do Karlových Varů.

Zavolala babka opraváře televizí a stěžuje si mu:

"Oprav mi to synku."

Včera, zrovna když jsem si trošku šťourala sirkou v uchu, mi vypadl zvuk..."

"Víte, co babi," navrhl jí opravář.

"Pošťourejte se trošku i v oku a vypadne vám i obraz!"

Šla babka do lesa, ale nevyšel jí krok, tak se vrátila.

V Rusku se ptá zahraniční novinář stařečka: "Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?"

"Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!"

Dědkovi nestojí a babka už neví, co by. Tak se jde poradit a někdo jí řekne, že to musí udělat jako indičtí fakíři s kobrou - pomocí flétny.

Večer vytáhne flétnu a začne pískat a vlnit se nad dědkem přikrytým peřinou v místech, kde má dojít k onomu postavení. Po chvíli se začne peřina napínat. Babka píská dál a za chvíli je peřina jako cirkusový šapitó.

"Tak dědku a můžeme jít na to," říká babka.

"Nemůžeme, to mi jenom vylezla tasemnice," odpovídá dědek.

Stará, škaredá babka s bradavicemi po celém těle a sovou na rameni potkala v lese muže:

"Když uhádneš, co to mám na rameni, můžeš mě pomilovat."

"Slona?", hádá z legrace mladík.

"No, nebylo to přesné, ale dá se to uznat!"

Vnouček křičí: "Babi, babi! Jdeme koupit video!"

Babka na to: "Kupte si co chcete, já to stejně krmit nebudu!"

Píše se rok 1986. Dva chlapci jdou po václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený dědek a ptá se:

"Chlapci, už skončila válka?"

Chlapci si z něho vystřelí:

"Ne, ješte ne."

Dědek si smutně povzdychne:

"Do prdele s tím Napoleonem!" a zaleze zpět.

Obhájce: "Jaký je váš věk?"

Malá starší paní: "Osmdesát šest let."

Obhájce: "Řekněte nám svými slovy, co se vám přihodilo."

Malá starší paní: "To bylo tak: Seděla jsem na verandě na houpačce. Najednou přišel mladý muž a vetřel se vedle mě na houpačku."

Obhájce: "Znala jste toho muže?"

Malá starší paní: "Ne, ale vypadal přátelsky."

Obhájce: "Co se dělo dál?"

Malá starší paní: "Začal mi hladit stehno."

Obhájce: "Zarazila jste ho?"

Malá starší paní: "Ne, nezastavila."

Obhájce: "Proč jste ho nezastavila?"

Malá starší paní: "Bylo to příjemné. Nestalo se mi to už třicet let od té doby, co mi zemřel manžel."

Obhájce: "Co se dělo dál?"

Malá starší paní: "Začal mi hladit ňadra."

Obhájce: "Zarazila jste ho nyní?"

Malá starší paní: "Kdepak, nezarazila."

Obhájce: "A proč jste ho nezarazila?"

Malá starší paní: "Proč - vaše ctihodnosti, jeho hlazení mi připomnělo krásu života. Tak skvěle jsem se necítila už mnoho let."

Obhájce: "Co se dělo dál?"

Malá starší paní: "No, byla jsem tak vzrušená, že jsem roztáhla nohy a řekla mu: "Vem si mě, chlapče! Vem si mě!"

Obhájce: "A poslechl vás?"

Malá starší paní: "Ne, k sakru! Akorát zakřičel: ´Apríl!´ A proto jsem toho parchanta zastřelila!"