Nejlepší vtipy o námořnících

Potápí se loď. Kapitán se ptá cestujících: "Umí se někdo z přítomných modlit?" Vzadu se přihlásil jeden starší muž: "Ano, já se umím modlit." "Dobře," povídá kapitán, "tak se běžte modlit, protože máme o jeden záchranný pás méně."

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!" „Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. "Co blázníte?" řve no ni rozčilený kapitán. "Zpátky!" "A nepůjdu!" trucuje dívka. "Prosím vás, co je tohle za nápady?" "A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!"

Nad Newyorskou restaurací visí nápis: U nás dostanete všechny speciality sendvičů z celého světa. Námořník vejde a požádá o velrybí sendvič. "Okamžik, prosím," řekne vrchní a odkvapí. Za chvíli se vrátí a zdvořile se omlouvá. "Promiňte, pane," říká co nejuctivěji, "ale šéf pravil, že je nehospodárné načínat celou velrybu kvůli jednomu sendviči."

"Jaké bylo v Anglii počasí?" ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil. "Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy."

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

Rozplývá se mladý francouzský námořník při pohledu na blížící se Rio de Janeiro: "Je to fantastické! Připomíná mi to siluetu krásné mladé dívky..." "Jak jsi přišel na tohle zajímavé přirovnání?" ptá se ho kamarád. "A ty se divíš? Mně po dvaceti měsících plavby na širém moři už všechno připomíná siluetu krásné mladé dívky..."

Unavený cestující vstoupí do své kajuty, aby si odpočinul. Jen co se převlékl do pyžama, vyruší ho něžné zaklepání na dveře kajuty. Otevře a spatří roztomilou dívku v průsvitné noční košilce. Dívka upadne do rozpaků: „Ach... promiňte, myslela jsem, že jste ten pán z poslední noci...“

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?“ „Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!“

Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná jen samé sprosté. A devčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domysli. Namořník spusti: "Echm, echm echm echm. Chrchly Chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly, echm echm... Doprdele, teď sem to zkurvil."

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: "Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici." Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení... a vyletí druhá. Kamarádi počítají: "Třetí... čtvrtý... pátý... šestý... sedmý!" Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: "Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"

Manželé spí spolu v kajutě, na podlaze už je dobrých třicet centimetrů vody, loď se kolébá ze strany na stranu. Manželka uraženě povídá: „A abys věděl, já to okno nezavřu! Ty sis ho otevřel, tak si ho i zavři!“

Loď se houpá v bouři na mocných vlnách. Cestující jsou zděšeni a kapitán se je snaží utěšit: „Nebojte se, bůh je nad námi!“ „No jo, ale jenom jestli je taky pod námi...“