Nejlepší vtipy o námořnících

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Kormidelník trpěl kdysi ledvinovou chorobou. Dlouho nepil, až byl jednou přistižen kapitánem u láhve ginu. „Člověče, vždyť si škodíš," řekl mu kapitán starostlivě. „Ale hloupost," ohradil se kormidelník Ferry. „To ti doktoři jsou takoví chytráci! Myslí si, že kvůli jedné, a ještě k tomu chatrné ledvině si nechám zahynout celé tělo!"

"Když se loď začala topit," vyprávějí dvě dámy ve společnosti svým přítelkyním o katastrofě, kterou společně zažily, "byly jsme právě uprostřed velmi zajímavého rozhovoru." "No a dál!" naléhají přítelkyně. "A my jsme si jednoduše povídaly a povídaly a povídaly... až jsme se octly na břehu."

Bavil se námořník na ulici s dívkou, se kterou se jen před malou chvilkou seznámil a byl nadšen, že si spolu tak dobře rozumějí. Najednou zpozoroval, že jenom přes ulici je hodinový hotel a rozhodl se toho využit. „Slečno,“ navrhl jí taktně, „co kdybychom pokračovali v našem započatém rozhovoru támhle naproti v hotelovém pokoji?“ „No dovolte!“ urazila se slečna. „Co si to dovolujete? Copak já jsem, nějaká prodejná ženská?“ „Ó pardon! Ale jen tak mimochodem, copak já jsem mluvil o penězích?“

Námořník hlásí kapitánovi: „Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý." „Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!" „Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!"

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz. „Co se ti stalo?“ ptají se ho starší kamarádi. „To je strašné,“ naříká mořský vlček, „to je hrozné!“ „Co to s tebou, člověče, udělala?“ „Řekla mi, že žádný Ježíšek není!“

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...“

Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: "Loď se potápí, honem, loď se potápí!" Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: "Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!"

Říká Michael kamarádovi: „Včera jsem ti viděl jednoho námořníka a ten ti byl tak opilý..." „A kdes ho viděl?" „V zrcadle."

Zeptal se jeden pán v přístavu: „Prosím vás, kdy odjíždí parník do Honolulu?“ „V pondělí, ve středu a v pátek, dovolí-li to počasí, protože každou chvíli hrozí uragán. A ve čtvrtek a v sobotu jezdí v každém případě.“

Nováček potkal svého bývalého kamaráda. „To je ale náhoda!“ zvolal kamarád radostně. „Takové setkám! To se musí oslavit!“ „Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň...“ „Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?“ „Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil...“

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům. Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal: "Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?" Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: "Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."

Pozdě v noci bouchá někdo na dveře kajuty. Cestující se probudí a ptá se rozespalým hlasem: „Co je? Co se děje?“ „Hoří! Loď hoří!“ volá čísi hlas. „A proč budíte zrovna mne? Copak já jsem nějaký hasič?“

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí: "To je strašné! To je hrůza!" "A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!“ Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?“