Nejlepší křesťanské, farářské a kostelní vtipy

Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval:

"Ach, Bože, pomoz mi!"

V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas:

"Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!"

"Ale notak, Bože, nech toho. Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!"

Jeden mladík právě udělal řidičák a tak říká tatínkovi, který je kněz, že by chtěl auto. Tatínek ho odvedl do jeho pokoje a povídá:

"Tak dobře, dohodneme se. Ty začneš nosit lepší známky, budeš poctivě číst Bibli a zkrátíš si vlasy. No, a časem můžeme mluvit o autě."

Synek se ve škole snaží, z Bible cituje nazpaměť. Tak mu za měsíc tatínek povídá:

"Chlapče, děláš mi radost. Tvé studijní výsledky jsou opravdu pěkné a zdá se, že i v teologii se začínáš dobře orientovat. Ale co ty vlasy?"

"No, tati, hodně jsem o tom přemýšlel. Víš přece, Mojžíš měl dlouhé vlasy, Noe měl dlouhé vlasy, dokonce i Ježíš!"

"Jo, synu, to je pravda. Tihle taky všude chodili pěšky!"

"Víš, dcero, co bys si za takové hříchy zasloužila?"

"Vím, otče, ale když já to tak ráda dělám zadarmo!"

Aby se seznámil se svými ovečkami, nově jmenovaný kněz jedné americké církve se rozhodl, že každý den někoho osobně navštíví. Jednou mu přišla otevřít mladá paní, v jejíchž materiálech stálo, že před dvěma lety ovdověla. V náruči držela malé děcko. Kněz povídá:

"Promiňte, asi mám špatnou adresu, hledám vdovu Johnsonovou."

"Našel jste ji, otče."

"Promiňte, ale v záznamech se píše, že váš manžel zemřel před dvěma lety."

"To souhlasí, Otče, ale já jsem neumřela."

Mladý mnich ráno vstal a jde na snídani. Cestou potká dvě jeptišky, popřeje jim dobrého jitra a ony povídají:

"Bratře, tys dnes vstal z postele na špatnou stranu."

Mnich nějak nechápe, co to má znamenat, ale když se mu stejné odpovědi na pozdrav dostane i od několika dalších mnichů u snídaně, rozhodne se jít se poradit s představeným kláštera. Vejde do jeho místnosti. Otec spustí:

"Bratře..."

"Ne, Otče, nevstal jsem na špatnou stranu postele."

"Cože?"

Mnichovi došlo, že otec zřejmě chtěl říci něco jiného:

"Promiňte, otče, to nic. Co jste chtěl říci?"

"Bratře, chtěl jsem se jen zeptat, proč máš na nohou boty Sestry Anny?"

Umřel takhle jednou nějaký pan Cipro - dlouholetý trenér Slavie. V nebi ho zavedou k takovému malému domku, spíš kůlně, kde přes okno visí stará potrhaná slávistická vlajka. Bůh povídá:

"Tak, Cipro, tohle je tvůj dům. Važ si ho, málo lidí má to štěstí, že tu má vlastní bydlení."

Cipro se tak kouká na tu barabiznu a pak se podívá nahoru na kopec a vyvalí oči. Stojí tam třípatrová vila, celá ověšená sparťanskými vlajkami a prapory. Cipro se hned začne rozčilovat:

"To je nějaká spravedlnost? Já dostanu takovouhle barabiznu a Chovanec tady má tak nádhernou vilu!"

Bůh se na něj tak podívá a říká:

"Uklidni se. To není Chovancovo. To je můj dům."

Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci za rok jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:

"Mizerné jídlo!"

Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká:

"Tvrdá postel!"

Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:

"Odcházím odtud!"

A otec se jen tak mírně usměje a povídá:

"Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete."

Mladá krasavice se slzami v očích vypráví knězovi, že spí v jiné ložnici, protože přistihla ve vlastní posteli manžela se sousedkou. Když domluví, vrhne se svatému muži kolem krku. Ten ji otcovsky pohladí po vlasech a povídá:

"Mé dítě, je tvojí povinností mu odpustit."

Pojednou v reakci na těsný kontakt pevného poprsí a oblých boků knězovo objetí zesílí a z jeho úst se ozve:

"Ale nechtěla bys to tomu mizerovi nejdřív oplatit?"

Papež se setkal s kardinály, aby diskutoval nad výzvou od izraelského premiéra Netanjahua. Jeden kardinál povídá:

"Svatý Otče, pan Netanjahu vás vyzývá na golfový zápas, abyste ukázali celému světu přátelství a duchovní vazby mezi židovským a křesťanským lidem."

"To zní zajímavě, ale já nikdy golf nehrál. Řekněte, máme mezi kardinály někoho, kdo by nás mohl v Izraeli reprezentovat?"

"No, nikdo z nás toho schopen není, ale víme o jednom kandidátovi. Je to americký profesionál, jmenuje se Jack Nicklaus a je to oddaný katolík. Mohli bychom mu nabídnout titul kardinála a požádat ho, aby vás reprezentoval proti Netanjahuovi. Tak se nám povede nejen ukázat vstřícnost před světem, ale také vyhrát ten zápas."

Všem se to zamlouvalo, tak zavolali do Ameriky a všechno dohodli. Nicklaus souhlasil a slíbil, že po zápase přijede referovat do Říma. Tak se i stalo, golfista předstoupil před Svatého Otce a povídá:

"Mám dvě zprávy, špatnou a dobrou. Začnu tou dobrou. Nechci se vytahovat, v životě už jsem odehrál hodně dobrých zápasů, ale tenhle byl zdaleka nejlepší. Musela při mě stát sama nebesa, moje drajvy byly dlouhé a moje puttování přesné. Se vším respektem, musím říci, že jsem hrál téměř zázračně."

"A ta špatná zpráva, synu?"

"Prohrál jsem o tři údery s rabbi Woodsem."

Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.

SM: “Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”

SL: “To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”

SM: “Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”

SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”

SM: “To ale není řešení.”

SL: “Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky.”

SM: “Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”

SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”

Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.

Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.

SM: “Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”

SL: “Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”

SM: “A?”

SL: “Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”

SM: “Bože! Co jsi udělala?”

SL: “Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.”

SM: “Panenanebi! A co on?”

SL: “Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”

SM: “Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”

SL: “Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:

"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."

V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má nustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: "Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu." Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový.

Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici: "Měli bsyte něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam apdají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence.

Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá. Páter se strašlivě rozčílí: "No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

Tichá noc, svatá noc, najednou se od sousedů ozve strašný řev. Pan domácí to hned návštěvě vysvětluje:

"Buď jejich synek dostal pod stromeček paviána a nebo starý Kadlabajka začal zpívat koledy!"

Nový kněz poprvé jede na kole do místa svého působení v podhorské oblasti. Je léto, stráně jsou plné ovcí. Kněz vyjede na kopec a vyvalí oči. Pod stromem jeden ovčák souloží s ovcí. Kněz se pokřižuje a jede dál. Za zatáčkou vyvalí oči podruhé - další chlápek s ovcí. Když dojel na kraj městečka, všiml si třetího, který seděl pod stromem a intenzivně masturboval. Na své první mši se do tohoto nešvaru pěkně opřel:

"To, co se zde děje, musí přestat. Včera jsem viděl dva muže, jak na stráních za městem páchají nechutné hříchy s ovcemi. A na kraji města třetí, který na veřejnosti páchal ohavnosti s vlastním tělem!"

Z kongregace se ozve hlas:

"No jo, to byl starej John Pack. Ten nikdy nezvládne chytit ovci."

"Pane faráři, dvakrát týdně spím s Martinou od naproti, je to hřích?"

"Pokud opravdu jen spíte, není!"