Nejlepší křesťanské, farářské a kostelní vtipy

Víš, co se stane, když papeže přejede parní válec? Svatý obrázek.

Chudák papež umřel a jde do nebe. Zaťuká na bránu, vykoukne Sv. Petr a povídá:

"Jméno?"

"Svatý Otec."

Petr projede na terminálu databázi a říká:

"Je mi líto, ale nikdo takový do nebe přijít nemá."

"Tak zkuste Jan Pavel II."

"Ne, ani ten tady není."

"Tak zkuste, ech... jo, už vím, Wojtyla, Karel."

"Ne, nikdo takový v počítači není, pane."

Načež se papež rozčílí:

"To snad není možné! Já si celý život odříkám, snažím se jít příkladem, stamilióny lidí dole na zemi mě uctívají, věří mi, a vy mě teď nechcete pustit do nebe? Jak si to představujete? Co to má znamenat?"

A Svatý Petr ukázal prstem:

"Podívejte se támhle nahoru a usmějte se, tam je skrytá kamera."

Hned vedle kláštera postavili nový seminář. Jednoho dne se jeden novic trochu opije a dobývá se do kláštera. Druhý den matka představená volá opatovi: "Bratře Ondřeji, zde je sestra Panna Marie, jeden z vašich noviců se sem včera snažil dostat. To už se nesmí nikdy přihodit!" Další den se další novic opije a znovu: "Bratře Ondřeji, zde je sestra Panna Marie, jeden z vašich noviců se sem včera dobýval. To už se nesmí opakovat!" O pár dní později: "Bratře Ondřeji, tady sestra Marie..."

Jeden kněz šel hrát golf. Vzal s sebou nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz zkouší druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu. Když se ani na popáté kněz nedostal blíže jak sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel a ptá se kněze:

"Otče, prosímvás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?"

"To máš tak, synu, chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že u golfu se jí člověk naučí dobře."

"To ano, pokud je nosičem."

V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.

Jeptiška a mnich putovali napříč obrovskou pouští. Když byli za polovinou cesty, jejich velbloud zdechl. Narychlo postavili stan a zapálili oheň, doufaje, že je někdo uvidí a zachrání. Když ani modlitby nepomáhaly a začínaly se jim tenčit zásoby vody, jali se přemýšlet nad blížící se smrtí. Mnich takhle povídá:

"Sestro, víte, teď, když nás najisto čeká smrt, měl bych jednu prosbu. Víte, vždy jsem si přál alespoň jednou spatřit nahé ženské tělo. Myslíte, že byste se mohla svléci a nechat mne se na vás podívat?"

Jeptiška chvíli přemýšlí o jeho prosbě a pak souhlasí. Když se začne svlékat, povídá:

"Víte, otče, já vlastně nikdy neviděla nahého muže. Myslíte, že byste se také mohl svléknout?

Po krátkém přemýšlení se mnich také svlékl. Vtom jeptiška povídá:

"Otče! Co je zač ta malá věc, co vám visí mezi nohama?"

Mnich rozvážně odpovídá:

"To je, moje dítě, dar od Boha. Když to do Tebe vložím, stvoří to nový život."

"Na mě zapomeňte, otče. Strčte to do toho velbouda!"

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun požárníků: "Pojďte otče, odvezeme vás." "Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání." Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu loď domobrany: "Pojďte otče, odvezeme vás." "Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání." Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: "Pojďte otče, hodíme vám lano." "Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání." Helikoptéra odletí a farář se utopí. Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho: "Proč jsi mě nezachránil?" "Co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!"

Jeden starý farmář žil na irském venkově dlouhá léta sám, jen se svým psem. Když jednoho dne jeho miláček zemřel, šel farmář za místním knězem s prosbou:

"Otče, bytost mně nejbližší, můj pes zemřel. Mohl byste za jeho duši sloužit alespoň malou mši?"

"Je mi líto, ale bohoslužby pro zvířata v našem kostele sloužit nemůžeme. Ale na druhém konci městečka je nová náboženská organizace. O jejich víře toho moc nevím... snad budou moci pro to zvíře něco udělat."

"Vyrazím tam rovnou, Otče. Děkuji za radu. Jen se ještě zeptám, myslíte, že takových pětset liber věnovaných za bohoslužbu bude stačit?"

Na to kněz rozhořčeně odpověděl:

"Proč jste mi neřekl, že ten pes byl katolík?"

Pouští jde poutník, když najednou zpozoruje, že jej pronásleduje lev. Začne utíkat, avšak lev je stále blíž. Když už je těsně u něho, padne na kolena a prosí Boha: "Pane, vnukni tomu lvovi, prosím, křesťanské smýšlení!" Lev okamžitě padne na kolena, sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: " Pane, děkuji ti za tento pokrm, který mi tak milosrdně posíláš do cesty..."

Jeden chlápek skončí v pekle. Celý život mu říkali, že hříšníci tráví věčnost přikládáním uhlí pod pekelné ohně. Chlápek se tedy velice diví, když je uveden na své nové místo. Všude hromady uhlí a obrovská ohniště, ale okolo spousta lidí, kteří se jen tak poflakují okolo v tričkách s pekelným potiskem a nedělají nic. Tak se hned jednoho ptá, jak je to možné, vždyť přece mají přikládat na pekelné ohně. Oslovený odpovídá:

"No jasně. Ale je nás tu tolik, že na tebe vyjde přihodit tak pět lopat denně."

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe. U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky? Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl uvideně obrátil k Bohu a povídá:

"Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!"

Bůh se jen pousmál a říká:

"No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct..."

Vrazí dvě jeptišky do řeznictví a jedna říká: "Dva párky, prosím." A druhá jí říká: "Kup tři, jeden sníme."

Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nepokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velboud povídá:

"Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný."

"Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění."

"Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!"

Slon si stěžuje:

"Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!"

"Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně."

"Tak dobře..."

Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:

"Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře? Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!"

"Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět."

Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:

"Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo moji prdel větší!"

Přišel Kohn za rabínem: " Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!" Rabi odpovídá: "Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!" U vrchního rabína svému představému povídají: "Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni a nechali se pokřtít!" Na to vrchní rabin: "A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!" Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!" Zahřmí a shůry se ozve hlas: "Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?"