Nejlepší křesťanské, farářské a kostelní vtipy

Svatý Petr stojí za branou a dívá se přes ní dolů. Náhle zpozoruje velkou bandu ženských. Lekne se, spadne dolů z brány, honem vyběhne za bránu a zavře ji za sebou a volá smerem k ženským:

"No, tak takhle by to nešlo, dámy. Uděláme to takhle: Která z vás v životě nebyla nevěrná svému muži, může pokračovat dál směrem ke mně. Ty z vás, které jednou jedenkrát podvedly, se otočí a vyrazí smer peklo."

Všechny ženy se v tu ranu obrátí a dají se na cestu do pekla. Jen jedna jediná pokračuje směrem k němu.

Svatý Petr zařve za těmi ostatními:

"A tu hluchou, tu si vemte sebou!"

"To jsem měl z pekla štěstí." řekl kostelník, vyhrabávaje z trosek kazatelny pana faráře.

Jde misionář po poušti a najednou se před ním zjeví lev. Misionář se začne modlit:

"Pane bože, dej tomu lvovi křesťanské city."

A ten lev se postaví na zadní, sepne ruce a říká:

"Ďekuji ti Hospodine za jídlo, které teď přijmu."

"Všiml jsem si, že tvůj otec má opuchlé líce. To je od zubů?"

"Ne, od modlitby..."

"Ale nekecej..."

"Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili otčenáš a když jsme došli po "zbav nás zlého", otec se podíval na mámu a ona si toho všimla."

V kostele se dívá farář na učně jak nalévá mešní víno a najednou učeň vykřikne: "Kurva zase vedle!" Farář ho pokárá: Nemluv sprostě ne tě bůch potrestá!" Takhle se to opakuje 2 hodiny a najednou se nad kostelem stáhnou mraky a blesk na uhel spálí faráře a za zhora se ozve kurva zase vedle!

Ti z mužů, kteří půjdou do nebe, se dočkají drsného procitnutí, když zjistí dvě věci. Bůh je žena... a nechala přibít všechna prkýnka na záchodech.

Mladá krásná dívka přijde k faráři na zpověď a říká mu:

"Poslední dobou strašně hřeším," a červená se jak pionýrský šátek.

"Jen dál," pobízí ji farář v očekáváni pikantností.

"Každý večer se ve svém pokojíčku svlékám do naha, lehám si do postele a...," koktá vzrušená dívka.

"Jen dál, pokračuj," pobízí farář a všechno v něm vře a kvasí.

"Když ležím, dlouho si prohlížím svá ňadra, bříško i klín, a pak hřeším úplně nejvíc."

"Čím, dcero, čím," ptá se farář a gatě má jak cirkusové šapitó.

A krasavice mu s pláčem sdělí svůj nejtěžší hřích.

"Já si potom vybírám špínu mezi prsty u nohou a čichám k ní."

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: "Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku." Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: "Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám... Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete." Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: "Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi."

Mojžíš sešel z hory na blbé straně. No, a nikde nikdo, tak se vydal jedním směrem a po několika týdnech konečně došel k osadě, kde na poli jeden muž pracoval, a ten Mojžíšovi vysvětlil, že je ve Španělsku. Mojžíš s sebou samozřejmě pořád měl ty kamenné desky s deseti přikázáními a docela se těšil, až se jich zbaví. Tak se zeptal, jestli by ten Španěl o nějaká nestál, a dává příklad:

"Tak třeba, nepožádáš manželky bližního svého."

"Néé, tak to nepůjde," říká ten farmář, "vždyť já každou chvíli obšťastňuju pekařovu ženu, moje manželka si to občas rozdá s řezníkem a moje vdaná dcera, ta skoro s každým hostem, co se tu objeví. Víte, my Španělé jsme trošku moc horkokrevní na taková přikázání."

No, tak se Mojžíš zeptal na směr a vydal se zpátky do Palestiny. Po pár stech kilometrech už ho moc bolely ruce, tak se pokoušel udat nějaké to přikázání v Itálii:

"Tady jedno třeba: Nepokradeš!"

"Néé, vy snad nevíte, kde jste!" diví se italský rolník, "vždyť já nemám snad jedinou věc, kterou bych neukradl, a neznám nikoho, kdo by si věci opatřoval jakkoliv jinak. Radši se spakujte a zmizte!"

Po dalších pár stech kilometrů natrefil Mojžíš na židovského pastevce a nabízel mu, jestli nechce nějaká přikázání. Žid se ptá:

"A co to stojí, takové přikázání?"

"Nic, je to úplně zadarmo!"

"Tak to je dobré. Tak já si jich vezmu deset!"

"Včera jsem se stal Svědkem Jehovovým. Ne kvůli té víře, ale aby mi přestali otravovat u dveří."