Nejlepší vtipy o cirkusech

U ředitele cirku se hlásí dva artisi o místo - malý muž s velkým kufrem a velký s malým kufrem.

"Jaké předvádíte číslo," zajímá se ředitel.

"Moje číslo spočívá v tom," říká velký muž, "že v malém kufru mám kladivo a tak dlouho s ním tluču toho malého po hlavě, až ho zatlačím do země."

"No a co máte v tom velkém kufru?"

"Tam jsou prášky proti bolestem hlavy," odpovídá malý chlápek.

Klaun vejde do trafiky a žádá čtyři pětikorunové známky na pohledy. Trafikantka mu užuž chce odtrhnout z archu čtyři kusy vedle sebe, když klaun ji zadrží ruku.

"Promiňte, prosím, ale tuhle, tuhle, tuhle."

Pak chvíli přemýšlí a potom bodne doprostřed archu:

"A asi tuhle!"

"Představ si BEPO, že jsem během pěti minut zabil deset much. Čtyři samečky a šest samiček."

"Prosím tě, a jak jsi je rozeznal?"

"Klidně, ty samečky jsem zabil u piva a ty samičky na zrcadle!"

Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:

"Bylo to vynikající, mistře!"

Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:

"Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?"

"August, proč nosíte mimo představení jednu botu černou a druhou botu hnědou?"

"Abych je rychle vonosil, já mám totiž ještě jeden takovej pár doma."

Ředitel: "Ale Bipo, jak jste mohl poradit Bepovi, aby si vzal proti kašli ricinový olej? Copak to proti tomu pomáhá?"

"To bych řekl, a jak. Podívejte se na Bepa, jak se drží sloupu a bojí se zakašlat."

"Co se ti stalo?" ptá se cirkusák klauna, když vidí, jakou má na čele bouli.

"Představ si, lékař mi radil, abych používal toaletní vodu, a při splachování mi prkýnko spadlo na hlavu."

"Střelnice mi byly ukradeny z pátku na sobotu, když jsem je minulý týden dal dceři s kolotočem jako svatební dar."

Kouzelník vytahuje z klobouku jednoho králíka za druhým a podává je skromně oděné, tělesně vyspělé asistence.

"Nádherní králící," povídá paní Nováková.

"Jací králíci," povídá manžel.

Řediteli cirkusu přišel dopis od jakéhosi pro něj neznámého artisty, stálo tam:

"Polykám meče metr dlouhé, žádám o angažmá!" Tak ředitel odepsal, že je to běžné a přišel mu dopis: "Já vím, jenže já jsem lilipután vysoký osmdesát centimetrů."

Strhnul se hrozný liják. Promoklý klaun jde rozvážným pomalým krokem do své maringotky.

"Proč jdeš tak pomalu, August?" volá na něho zpod deštníku kolega.

"A proč bych měl utíkat? Přede mnou přece taky prší."

Cestovatel narazí v džungli na slona, který šíleně řve bolestí, protože má v noze zapíchnutý obrovský trn. Je mu slona líto, a proto mu trn opatrně vytáhne. Slon se na něj vděčně zadívá a odkulhá do džungle.

O mnoho let později navštíví zestárlý cestovatel cirkus a sedí v první řadě. Přijde výstup se slony a jeden ze slonů si cestovatele stále prohlíží. Nakonec se utrhne, přiběhne k okraji manéže, popadne cestovatele do chobotu, praští s ním párkrát o zem a udupe ho k smrti.

Proč?

(Byl to úplně jiný slon.)

Ptá se August cvičitele psů:

"Jestli víte, pane Vlčak, kdy může dostat vlčák infarkt?"

"No, přece, když se mu vytvoří lidské podmínky!"

"Pane řediteli," ptá se klaun, "kdo může víc, ředitel nebo blecha?"

"Co je to za hloupou otázku, klaun? Samozřejmě, že víc může pan ředitel!"

"Oho, tak když můžete víc, pane řediteli, tak zkuste kousnout blechu do zadku!"

Za ředitelem cirkusu doběhne ošetřovatel: "Pane řediteli, slon nám prochlad, strašně kašle."

Řiditel: "Dejte mu půl vědra horkého grogu."

Druhý den se ředitel ptá: "Tak, jak se má ten nemocný slon?"

"Ten nemocný se už má dobře, ale teď strašně kašlou všichni ostatní!"