Nejlepší vtipy o bláznech

"Víte, já už jsem v tomto ústavu čtyřicet let a vím, že v každé době jsou tu skuteční a neskuteční blázni," sděluje zasloužilý psychiatr novinářům.

"A jaký je mezi nimi rozdíl?" vyzvídají novináři.

"Podstatný. Zatím co ti neskuteční blázni tu zůstávají bez ohledu na vývoj situace venku, ti skuteční se po určitých politických zvratech stávají politiky."

Baví se dva blázni:

První: "Kam jdeš?"

Druhý: "Ale nikam."

První: "Tak běž tudy, to je blíž."

Blázen si hraje s klubkem, druhý se ho ptá:

"Co děláš?"

"Hledám konec klubka!"

"Ten nenajdeš, já jsem ti ho před chvílí ustřihl!"

"Proč za sebou taháš tu šňůrku?"

"A co? Mám ji tlačit?"

Dva blázni našli samopal. Jeden povídá:

"Hele saxofon. Já budu tlačit a ty foukej..."

"Pane doktore, já mám takový zvláštní pocit, že jsem kůň..."

Psychiatr napíše recepis, pacient jej převezme a u dveří se otočí a ptá se: "A to jsou nějaké prášky nebo injekce, pane doktore?"

"Ne!" povídá doktor. "To je potvrzení, že můžete srát na ulici!"

Ve škole pro mentálně postižené se učitelka ptá:

"Kolik je 8x2?"

Přihlásí se jeden: "Milión."

Druhý odpovídá: "Úterý"

Třetí praví: "16"

Učitelka sa ptá: "Jak jsi na to přišel?"

"Milión jsem vydělil úterkem."

U psychiatra:

"Odkdy si myslíte, že jste princ?"

"Od té doby, co nejsem žába."

Blázen honí doktora se sekerou v ruce. Vyčerpaný doktor zaběhne do slepé uličky a nezbývá mu, než čekat na smrt.

Blázen přiběhne k doktorovi a říká:

"Tady máš sekeru a teď honíš ty mě!"

"Jsem dvojitý král," povídá blázen doktorovi.

"Proč dvojitý?"

"Mám totiž na hlavě dvoukorunu - a králové nosí jen jednu korunu."

Pacient byl odeslán na léčení, protože za sebou tahal na provázku kartáč, který láskyplně oslovoval Fifinko, a občas se s ním zastavil na rohu ulice, aby mu dopřál úlevu a odpočinek. Po dlouhodobé léčbě dospěl nemocný k poznání, že jde o obyčejný kartáč a trval na tom přes všechny záludné otázky psychaitrů, kteří ho podezřívali, že svůj přízrak zastírá, aby byl propuštěn domů. Za den po propuštění ho potkal psychiatr, jak znovu táhne po ulici kartáč. Když nemocný lékaře uviděl, strčil rychle kartáč do kapsy a zahnul za roh. Jakmile měl pocit, že ho není vidět, položil kartáč jemně na zem, zatáhl za provázek a pravil: "Tak jdem, Fifinko, už je pryč."

Jedou dva blázni na kole. Najednou jeden zastaví a začne si upouštět kola. Ten další se ho ptá:

"Prosím tě co vyvádíš? Vždyť to bylo akorát."

"Co bych ďál. Měl jsem moc vysoko sedlo..."

V radiu hlásí:

"Na dálnici D1 jede řidič v protisměru, jde zřejmě o blázna, prosíme řidiče aby ho zbytečně neprovokovali a neznervózňovali."

Rádio poslouchá velice naštvaný řidič a nadává:

"Jeden? Tady jedou v protisměru všichni."

Na psychiatrii se ptá lékař pacienta: "Jak jste se sem dostal? Co vás sem přivedlo?"

"No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru, která se tedy stala mojí nevlastní dcerou. Když přijel na návštěvu můj otec, tak se do ní zamiloval a pak se s ní oženil, takže moje nevlastní dcera teď byla mojí nevlastní matkou. Pak se mé ženě narodil syn, který byl samozřejmě taky tátův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No, jak jsem vám říkal, moje nevlastní dcera byla také mojí nevlastní matkou, takže její malý bratr byl teď i mým strýčkem. No, a z toho taky vyplývá, že moje žena, která je matkou mé nevlastní matky, je také mojí babičkou a já jsem tudíž její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za ženu nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem také svůj dědeček. Teď už chápete, proč jsem tady?"

Blázen svítí baterkou pod postel a druhý se ho ptá:

"Co děláš?"

"Dívám se, zda jsem zhasnul."